Rozhovor s Julií Caplinovou | autorkou romantického bestselleru Čajovna v Tokiu

Navštivte úžasná místa, vychutnejte si dobré jídlo, romantická zákoutí a okamžiky, které mění životy. Julie Caplinová posílá své hrdinky do různých světových metropolí, kde najdou nejen lásku, ale především samy sebe. S autorkou bestsellerové série Romantické útěky jsme si povídaly nejen o její poslední knize Čajovna v Tokiu, ale i o inspiraci či vášni pro cestování a vaření.

  1. V polovině března vyšla v pořadí šestá kniha série Romantické útěkyČajovna v Tokiu. Na co se čtenářky vašich knih mohou těšit? Jaká je hlavní zápletka?

Moc doufám, že si moji čtenáři užijí výlet do Tokia, kde se jedinečně mísí svět tradice a pokroku, což je pro japonskou kulturu typické. Je to opravdu fascinující země! Se čtenáři bych se ráda podělila o všechno, co jsem během psaní zjistila o japonském umění, zvycích a lidech. Slyšeli jste někdy o kincugi? Je to způsob opravy rozbité keramiky, během které se praskliny slepí a pozlatí. Byla jsem touto starodávnou technikou tak okouzlena, že jsem ji použila jako metaforu pro vývoj jedné postavy.

Čtenáři se mohou těšit na obvyklý mix lásky a přátelství. Čajovna v Tokiu vypráví příběh zakřiknuté a trochu neohrabané blogerky Fiony, která vyhraje plně hrazenou cestu do Tokia, kde by se pod vedením zkušeného mentora měla věnovat fotografování – její velké vášni. Až na místě bohužel zjistí, že učitel, na kterého se tolik těšila, musel být vyměněn. Jeho náhradník není nikdo jiný než muž, který jí před lety zlomil srdce.

  1. Mají vaše postavy předobraz v reálných lidech? Je mezi nimi někdo vám blízký?

Tahle otázka mě pobavila. Můj muž si rád myslí, že je předobrazem hlavních mužských hrdinů a já ho bohužel musím pokaždé vyvést z omylu. Moje postavy jsou smyšlené, i když občas sem tam se v mých knihách objeví rys nebo maličkost, kterou jsem si všimla u někoho, koho znám. Moje postavy ožívají většinou ve chvíli, kdy je pojmenuju, pak si je mnohem lépe představím.

Jedinou výjimkou jsou dvě menší postavy, Peter a Jane, kteří se objeví v Cukrárně v Paříži a Hotýlku na Islandu. Jedna moje kamarádka v rámci charitativní akce pořádala tombolu. Jako jednu z cen jsem navrhla možnost pojmenovat postavu v mé další knize. Výherce ten večer dokonce shodou okolností seděl u mého stolu! Jak jsem si s ním a jeho ženou celý večer povídala, hned jsem věděla, že podle nich pojmenuju ne jednu, ale dvě menší postavy. Mimochodem, teď jsou z nás dobří přátelé.

  1. Když začínáte psát novou knihu, věnujete se nějakému speciálnímu průzkumu? A pokud ano, kolik času mu věnujete?

Pokud je to jen trochu možné, snažím se danou zemi navštívit. Aby byl popis co nejvíce autentický, kupuju různé průvodce, čtu knihy, které se v dané zemi odehrávají a hledám co možná nejvíc faktů na internetu. U tohoto typu knížek je poměrně těžké najít rovinu, kdy nezním jako autorka cestopisů a přesto dokážu čtenáři zprostředkovat atmosféru cizí země a její kultury. Je důležité zmínit ty nejznámější památky a místa, jako je třeba hora Fudži, ale nesmím zapomenout ani na místa skrytá, která sice nejsou tak známá, ale i tak jsou důležitou součástí tamní kultury, jako například typické japonské lázně.

  1. Každá z knih série se odehrává v jiném místě. Navštívila jste všechny tyto země? Kde nacházíte inspiraci?

Cestování zbožňuju, takže pokud to jde, vždy se snažím dané místo navštívit. Ve svých knihách zmiňuji reálná místa, lokální restaurace, muzea a slavné památky. Často jsou to právě konkrétní místa, která mě inspirují ke psaní. Například Rundettarn v Kodani, která mi učarovala natolik, že se v ní odehrává jedna scéna v Kavárně v Kodani. V Brooklynu jsem zase procházela jednou ulicí a hned mi bylo jasné, že přesně v takové žije hlavní hrdinka knihy Pekárna v Brooklynu. To, že jsem tato místa navštívila, mi dovoluje vdechnout mým příběhům specifickou atmosféru a navodit pocit skutečné komunity.

  1. Váš titul Hotýlek na Islandu slaví u našich čtenářů nebývalý úspěch. Co stálo na samotném začátku?

Velkou inspirací mi byla dechberoucí krása tamní krajiny. Právě ta inspiruje jednu mladou ženu k tomu, aby si vybojovala zpět ztracený respekt a pochopila, co je v životě nejdůležitější – láska a přátelství. Moc se mi také líbí islandské sousloví Thetta Reddast, což v překladu znamená: Všechno dobře dopadne. I přes drsné podmínky této země její obyvatelé věří, že všechno má své řešení. Nemohla jsem vynechat ani skřítky Huldufólk, nedílnou součást islandského folkloru. Islanďané sice nepřiznají, že v ně věří, ale málokdo řekne, že neexistují. To se mi zalíbilo natolik, že se to prostě v knize muselo objevit.

  1. Co vás inspirovalo k napsání Kvavárny v Kodani, prvního dílu série?

Než jsem se stala spisovatelkou, pracovala jsem dlouhá léta PR ředitelka, konkrétně jsem promovala značky prodávající jídlo a pití. Součástí mé práce bylo brát novináře na nejrůznější výjezdy do evropských měst. Tyhle pracovní cesty byly skvělé! Navštěvovali jsme ty nejlepší restaurace, vinařství a trhy s jídlem. Na cestách jsem také potkala mnoho zajímavých lidí a zažila několik situací, které jsou opravdu nezapomenutelné. Například jsem málem ztratila jednoho novináře na letišti Heathrow a odletěla bez něj!

Na samotném začátku byla služební cesta do Kodaně, na kterou jsem se neskutečně těšila. Zjišťovala jsem si o Dánsku vše, nadchl mě princip Hygge a to, že Dánové jsou údajně nejšťastnější národ. Jakmile jsem se později v Kodani ocitla, okamžitě jsem si ji zamilovala a bylo mi jasné, že o ní musím napsat.

  1. Jak jste oslavila smlouva na první knihu?

Koupila jsem si náramek s přívěskem. S každou novou knihou jeden přívěsek, typický pro danou knížku, přikoupím. K oslavě také patří lahev dobrého prosecca. Jeden z nejhezčích okamžiků v mém životě byl moment, kdy jsem se dozvěděla, že budu publikovanou autorkou. Ta vzpomínka je o to cennější, že jsem ji mohla sdílet se svými dětmi.

  1. Co děláte, když zrovna nepíšete?

Zbožňuji vaření, nejvíce si užívám mezinárodní kuchyni. MIluju ostrá jídla, hlavně kari, a experimentování se surovinami. Poslední dobou peču klasický chléb a indický naan. Žiju v Chilterns, nádherné části Anglie, kde je krásná příroda, takže párkrát do týdne běhám po místních kopcích. Také mám ráda plavání, během kterého mě napadá většina záplatek mých románů.

  1. Píšete romány pro ženy, je to váš oblíbený žánr i co by čtenářky? Jaké knihy máte ráda?

Určitě, romantické knihy mám ze všech nejradši. Jsem velkou fanynkou šťastných konců, ale mám ráda, když se romantický žánry mísí i s jiným. Čtu vesměs cokoliv – od romantického napětí, fantasy, přes historickou romanci až po tu současnou. Mojí úplně nejoblíbenější knihou je Anna Elliotová od Jane Austenové, hned potom Jana Eyrová od Charlotte Brontëové.Láska je nesmrtelné téma, které se v nejrůznějších podobách týká nás všech.

O romantický bestseller Čajovna v Tokiu budete moci soutěžit na našem portálu už příští týden.

You may also like...